Přehlídka amatérských divadelních souborů Kojetín 2003
11. ročník
pořadatel: Město Kojetín a MěKS Kojetín
19. – 23. března 2003
Sokolovna Kojetín

Program:

Odborná porota pracovala ve složení:

Individuální ocenění:

Nominace na národní přehlídku Divadelní Třebíč– vítězná inscenace:

Divadlo Dostavník Přerov s inscenací hry autorů Dagmar a Václava Martincových a Zdeňka Hilberta Kniha džungle aneb Všichni jsme jedné krve
Svou hudební féerii, jak ji autorka úpravy označila, inscenátoři připravili v české premiéře. Hostující režisérka plně využila možností a schopností múzicky disponovaného kolektivu, s kterým již pracuje několik sezón. hudební část inscenace je dílem člena souboru Zdeňka Hilberta. Jevištní podívaná je založena na soustředěné, nadšené a nezvykle kreativní činnosti celého kolektivu. beze zbytku využili svých schopností v kvalitním zpěvu (živá interpretace písní bez hudebního doprovodu a složitější zvukařské techniky, vhodně podpořená rytmickými prostředky – bubínky, tyčemi apod.). neméně hodnotná je i pohybová stránka – nejen v sólových vystoupeních, ale zvláště ve vytváření imaginativních akusticko-vizuálních obrazů ze života indické džungle. Leckdy však budování potřebné atmosféry a nálady jde na úkor textové srozumitelnosti, zvláště při kolektivní recitaci. Vedle charakterotvorného jazyka u jednotlivých zvířecích postav se plně využívá i jejich příznačných rytmicko-pohybových prvků (opice, tygr, pardál, had apod.). Scénografické řešení je úsporné, mobilní a dobře evokuje prostředí džungle. Dominantním prvkem zůstává charakterizace jednotlivých zvířat (čelenky, barevné látkové doplňky apod.). Jednotnost užití těchto prostředků je poněkud narušena spodobněním lidského mláděte loutkou. Dramaturgie úpravy vychází z Kiplingových povídek a zachovává základní poslání o přirozeném spojení člověka a přírody. Jevištní zpracování by však mohlo věnovat větší pozornost významu a výkladu některých dílčích obrazů (scény s pokladem, postavení a zapojení prvotního slona do zvířecího chóru apod.)
Inscenaci Kniha džungle aneb Všichni jsme jedné krve lze považovat za velmi sympatický a významný mezník v usilování Divadla Dostavník o kvalitní hudebně zábavný žánr v amatérském divadle. jejich autorské a interpretační zpracování je v tomto žánru svým způsobem originální.

Doporučení na 1. místě na národní přehlídku Divadelní Třebíč – 2. místo:

Malá scéna ZUŠ Zlín s inscenací hry Jeana - Paula Daumase Hřbitov slonů
Současný francouzský autor není na našich jevištích frekventovaným dramatikem. Vnimatelsky náročný příběh pěti dam je o osamělosti, touhách, nadějích, ale také o přetvářce, lži, nenávisti, bezmocnosti, o strachu a úzkosti, o skrývání skutečnosti spojené s nepotřebností stárnoucích žen. Režisér soustavně pracující s mladými členy Malé scény již několik let, byl si vědom předností i věkového handicapu vyspělého hereckého kolektivu. V tématu položil důraz na iluze, faleš a neochotu jednat a konat ve prospěch změny k lepšímu. tomu přizpůsobil i užití výrazových hereckých prostředků zvláště v první části inscenace, charakterizované výraznou stylizací hlasovou, pohybovou i kostýmní. Chování postav působí svým předstíráním pravdivě a dává tušit tajemství, které si nesou v sobě. Pro výklad tématu je využito kontrastního hereckého projevu muže v roli jedné z žen. S odhalováním pravdy o každé z nich od počátku druhé části se mění i výrazové prostředky od vnější stylizace k vnitřní silně emotivní herecké výpovědi. Bezprostřednosti kontaktu s divákem napomáhá i arénový způsob řešení scény a hlediště (hrálo se do tří stran s obecenstvem usazeným na jevišti). Vedle osobitého režijního výkladu zůstává silnou stránkou inscenace její herecká složka (cena celému kolektivu). Znakové scénografické řešení (u tohoto souboru a režiséra obvyklé) plně podporuje jeho záměr. Zarámování hracího prostoru čtyřmi průhlednými, vnitřně osvětlenými bílými válci a imaginární hra s nimi s sebou nese vícevýznamovost a metaforičnost. Práce se světlem patří rovněž k pozitivům sugestivního nastudování. S přihlédnutím k principu scénování a způsobu hraní doporučujeme stupňovité řešení hlediště. inscenace Malé scény ZUŠ Zlín zanechává u diváků silný emotivní dojem. Je ovšem otázka, nakolik i přes svůj nesporný dramaturgický přínos překračuje dosavadní základní tématickou linii vyspělého souboru.

Doporučení na 2. místě na národní přehlídku Divadelní Třebíč - 3. místo:

DS Domu kultury Kroměříž s inscenací hry Antonína Procházky Ještě jednou, profesore
Divadelní soubor Domu kultury Kroměříž je pokračovatelem dlouholeté ochotnické tradice ve svém městě. V jeho historii najedeme řadu zajímavých inscenací. Zejména v nedávné době sklízel úspěchy s muzikálem Jeptišky, s nímž se zúčastnil i Jiráskova Hronova. Pro letošní přehlídku v Kojetíně si členové souboru zvolili českou veselohru Antonína Procházky Ještě jednou, profesore. v jejich podání byla tato hra poprvé uvedena na amatérské scéně. předlohu bez úprav převzal a režijně zpracoval Karel Hoffmann j. h., pod jehož vedením se hercům podařilo využít širokého spektra komických situací autorem do hry vložených. herecké výkony jednotlivých aktérů byly vyrovnané a přispěly k diváckému úspěchu inscenace.