Přehlídka amatérských divadelních souborů Kojetín 2000
8. ročník
pořadatel: Okresní úřad – referát kultury Přerov, Město Kojetín a MěKS Kojetín
22. – 26. března 2000
Sokolovna Kojetín

Program:

22. března 2000 ve 20 hodin
DS Hanácká scéna MěKS Kojetín
Hlaváček, Hlavsa a spol.: Z díla Járy Cimrmana

23. března 2000 v 8.30 a 10.30 hodin
Divadlo Opona Zlín
J. Lada, J. Javorek: O statečné princezně Máně

23. března 2000 ve 20 hodin
Divadlo 6. května Holešov
I. Vyskočil, J. Suchý: Faust, Markéta, služka a já

24. března 2000 v 16 hodin
Slavnostní zahájení

24. března 2000 v 16.30 hodin
DS Gymnázia Kojetín
J. Werich, J. Voskovec: Kat a blázen

24. března 2000 ve 20 hodin
Divadlo Dostavník Přerov
J. Kainar, I. Němeček: Perly Hodži Nasredina

25. března 2000 v 10 hodin
Malá scéna ZUŠ Zlín
T. Bernhard: Ritter, Dene, Voss

25. března 2000 v 16 hodin
Ořechovské divadlo Ořechov u Brna
J. K. Tyl: Strakonický dudák

25. března 2000 ve 20 hodin
DS Domu kultury Kroměříž
L. Huges, J. Suchý, J. Šlitr: Jesse Simple se žení

26. března 2000 v 10 hodin
DS T. Miličky a SLD Uherský Brod
bří. Čapkové: Ze života hmyzu

26. března 2000 ve 14 hodin
Divadlo Nad kinem Horní Moštěnice
A. R. Gurney: Sylvie

Odborná porota pracovala ve složení:

Vít Závodský, Dušan Zakopal, Miloslav Čížek, Vladimír Dvořák, Ivana Dvořáková

Individuální ocenění:

- Zdeněk Hilbert za roli Nasredina v inscenaci hry Josefa Kainara Perly Hodži Nasredina
- Erika Marková- Krahulíková za roli Ritter v inscenaci hry Thomase Bernharda Ritter, Dene, Voss
- Magda Zelená za roli Dene v inscenaci hry Thomase Bernharda Ritter, Dene, Voss
- Petr Nýdrle za dramaturgický a režijní přínos v inscenaci hry Thomase Bernharda Ritter, Dene, Voss
- Kateřina Nakládalová za pěvecký a pohybový výkon v roli Miss Mamie v inscenaci hry Jamese Langstona Hughese Jesse Simple se žení
- Jana Štěpánová za pěvecký a pohybový výkon v roli Arcie v inscenaci hry Jamese Langstona Hughese Jesse Simple se žení
- Roman Švehlík za aktuální dramaturgii a nastudování hry bří. Čapků Ze života hmyzu
- Jarmila Šarišská za úspěšný debut v titulní roli z inscenace Alberta R. Gurneye Sylvie
- Vlasta Hartlová za tvůrčí přínos v oblasti režie, kostýmů a choreografie k inscenaci hry Josefa Kainara Perly Hodži Nasredina
- Kolektiv Ořechovského divadla za zapálený tvůrčí přístup k náročné inscenaci hry Josefa Kajetána Tyla Strakonický dudák
- Kapela Divadelního souboru Domu kultury Kroměříž za výrazný hudební projev k inscenaci hry Jamese Lagstona Hughese Jesse Simple se žení

Nominace na národní přehlídku Divadelní Třebíč– vítězná inscenace:

Divadlo Dostavník s inscenací hry Josefa Kainara Perly Hodži Nasredina
Divadlo odstartovalo již třicátou sezónu a na kojetínské přehlídce nechybí. Je známé vytrvalým soustředěním na hudební a muzikálovou oblast, v níž se dobralo rutinní úrovně, aniž by mnohdy jevilo snahu vyzkoušet něco jiného nežli postupy mnohokrát otevřené a divácky chytlavé. Letos se však divadlo odhodlalo překročit svůj stín. Na počátku stála dramaturgicky šťastná volba hry místního rodáka Josefa Kainara. Inscenátoři v čele s Vlastou Hartlovou původní činoherní text sice dějově zjednodušili, jednadvaceti obrazům s prologem a epilogem, však uchovali autorovu paradoxnost a oblékli je do muzikálového kabátu. Inscenaci proložili řadou Kainarových básní a písní v melodiích Ivana Němečka. V promyšlené scénografii Aloise Čuby s otáčivým panelem připomínajícím obrácené stránky knihy a orientálně stylizovanými kostýmy vznikla solidní inscenace kázně a řádu. V ní vynikly osvědčené principy souborové práce, zejména cit pro mizanscénu, takřka profesionální muzičnost i symbióza vyzrálého herectví starších členů s talentem nastupující mladé generace. Ve všech složkách poměrně vytříbené nastudování se tentokrát ubránilo apartním lacinostem i showmanskému exhibování a své poselství vyjádřilo spíše s poetickou melancholií.

Doporučení k výběru na 1. místě na národní přehlídku Divadelní Třebíč – 2. místo:

Ořechovské divadlo s inscenací hry Josefa Kajetána Tyla Strakonický dudák
Jeden z nejznámějších a stylově nejvyhranější moravský ochotnický kolektiv se v Kojetíně objevil poprvé. Jednu z tamních klíčových repertoárových linií, spočívající v originálních adaptacích rozličných klasických látek, rozhojnil stálý spolupracovník, ředitel brněnské Radosti Vlastimil Peška, Tylovým Strakonickým dudákem, kde se tento všeuměl uplatnil jako režisér, skladatel, scénograf i herec. Jeho zhušťující textová úprava sice vycházela z loňské zahajovací premiéry v nové budově ostravského Divadla loutek, inscenačně ji však nijak nekopírovala. Soudila, že z obrozenecké báchorky má dnes dýchat především dobrá pohoda a že její žádoucí zdynamičtění i obohacení o mnoho komických nápadů nesmí mít zesměšňující ráz. Zachovanými klíčovými situacemi příběhu o lásce překonávající rozličné nástrahy světa, jemuž vládnou peníze, provází diváky jarmareční Odpovědník, místy přijdou ke slovu revuální prvky (vlak, balon, telegraf) a kolektivní chuť „si pořádně zařádit“, občas potlačující naivní poetickou líbeznost předlohy. Očekávanou kaskádu gagů umožňuje vynalézavé scénografické řešení (točnu nahrazující centrální kůl s vodorovnými pohyblivými ráhny, velká plachta pro výjevy lesních panen), v němž půldruhahodinová nonstop inscenace běží jako dobře promazaný stroj.

Doporučení k výběru na 2. místě na národní přehlídku Divadelní Třebíč – 3. místo:

Divadelní soubor Domu kultury Kroměříž s inscenací hry Jamese Lagstona Hughese Jesse Simple se žení
Inscenace se vyznačuje neobyčejně vysokou úrovní hudební a zpěvní části s některými výraznými individuálními výkony interpretů. Ojediněle zdařilé je zapojení živé hudby v celkovém kontextu hry. Sympatické je, že se souboru podařil velmi těžký krok a to navázat na úspěšnou inscenaci muzikálu Jeptišky.

Doporučení k výběru na Šrámkův Písek:

Malá scéna ZUŠ Zlín s inscenací hry Thomase Bernharda Ritter, Dene, Voss
Dramaturgicky nejexponovanější titul přehlídky hra Ritter, Dene, Voss z odkazu kontroverzního Rakušana Thomase Bernharda. Neměnný, ale zabydlený interiér Vladimíra Komory, v němž do tragédie vyústí soužití sourozenecké trojice, erudovaný posluchač brněnské teatrologie Petr Nýdrle šťastně umístil přímo na jeviště spolu s diváky. V abstraktně laděných mimoběžných replikách, nezvykle náročných už na pamětní zvládnutí, prostřednictvím vzácně koncentrovaných hereckých kreací bez režijních schválností, demonstroval vnitřní úzkost a beznaděj ztvárněného stereotypu „stále na hranici šílenství“, spojeného s postavou egocentrického rodinného tyrana – sebevraha. Úctyhodná jemně gradovaná inscenace, oscilující na pomezí psychologického prožívání a postmoderně stylizovaného verbalismu si zasloužila trojí ocenění.