Rozhovor s Mekym Žbirkou

Pane Žbirko, napřed dík za to, že jste na naše hody přijel a postaral se o krásný hudební zážitek. Mám tady Vaši desku Dr. Sen, co Vám říká?
Tak napřed vám podepíšu obal. No tak, to je velmi cenné, rok 1980. Moje první sólové album, hráli jsme z něj některé věci i dnes. Tady v té desce jsem teď „in“, protože se technicky remasteruje a znovu vychází na CD. Toto je snad z první várky vylisovaných alb, je to už vzácné album a jako desku už ho asi nikdo nevydá. Na skladě v Opusu jich pár měli, ale doprodali je a víc už nedolisovali. Každopádně každý kus už je skoro originál.

Cennější teď bude s Vaším podpisem, díky. Vzpomenete si na její natáčení?
Ale ano, pamatuji se, je to první sólové album. Když jsem ho natáčel, byl jsem členem Modusu a když vyšlo byl jsem už v Limitu. Z Modusu tam hraje Janko Lehotský, zpívá Marika Gombitová…

Takže to možná původně ani sólová deska neměla být.
Ne, určitě má sólová dráha nebyla zamýšlená. Byl jsem zpěvák, člen kapely. Ale z Modusu nás Lehotský vyhodil, protože jsme mu do toho kecali. No a já založil kapelu Limit a hned jsme vyrazili na koncerty. Byl to skvělý nástup. Vemte si, že jsme z tohoto alba měli 12 písní a hity jako Balada o polných vtákoch, V slepých uličkách. Pak přišlo druhé album Sezónne lásky, kde byla Atlantida, Biely kvet. To ale pořád nebyla snaha o sólovou dráhu. Až agentura Slovkoncert odmítala vydávat plakáty s názvem Limit, který nikdo neznal, ale dali tam Miro Žbirka a Limit, a tak to začalo.

Tady v Kojetíně jste zpíval i s Martou. Loni tu byla Iva Frühlingová, se kterou zpíváte duet, předloni Katka Knechtová z Pehy, u jejichž začátků jste stál. A Marika Gombitová, o níž asi není třeba dodat víc. Jak hodnotíte spolupráci s těmito zpěvačkami?
Marika je určitě první v této čtveřici, s ní jsem toho nazpíval nejvíc, byli jsme členy Modusu, natočili pohádkový muzikál Neberte nám princeznu a nedávno i dvě písničky. Marika už dnes nekoncertuje. Mám určitý plán,  jak s ní dál něco vydat, ale musí mít náladu a musí chtít něco nazpívat, pak snad budu mít štěstí a vyjde to. S Ivou Frühlingovou jsem nazpíval duet Někdy stačí dát jen dech z Ordinace, Katka Knechtová zpívá novou verzi písně Balada o polných vtákoch, Marta s námi bývá nejčastěji, nazpívali jsme, tuším, tři duety, i když teď v létě je to tady v Kojetíně poprvé společně po delší době.

Při vašem koncertu tady na hodech bylo vidět, že oslovujete generace od dětí až po lidi důchodového věku. To je pozoruhodné.
On ten čas letí, víte, jak to je. Když jsme začínali, bylo to generačně dost vyrovnané a hráli jsme víceméně pro tu naši generaci. Když ale hrajete déle, nevyschne vám pramen a nápady, tak ty generace se rozrůstají.

Jak často tak koncertujete?
My hrajeme rádi, ale ne moc. V létě je totiž potřeba oddychovat. Dělali jsme tuším čtyři věci v Čechách a čtyři na Slovensku. Nejde to, hrát na každém festivalu, kde vás chtějí, navíc si musím rozložit síly. Dříve jsem si svoje odehrál, taky jsme hráli skoro denně, jako některé mladé kapely dnes, oni jsou ale v jiné fázi. Při takové četnosti tomu pak můžeme dát všechno a baví nás to.

Takže máme v Kojetíně trochu štěstí, že jsme Vás mohli vidět?
Sice jsem na to neměl přímý vliv, ale prokonzultoval to se mnou manažer a ten asi dobře věděl, proč jet k vám do Kojetína. Ten termín nám taky moc vyhovoval, protože jsme se předevčírem vrátili z Německa, v pátek a v sobotu si dali pauzu, vybalili jsme a na neděli mohli přijet. I když v neděli moc nehrajeme.

Byl jste v Německu, jezdíte často do zahraničí?
V cizině, tedy v Německu, Švýcarsku a Rakousku nám teď vyšlo album a dělal jsem tam k tomu tzv. promo, tedy jeho propagaci.

Vás ale rakouská radia hrála i za minulého režimu…
Ano, bylo to rakouské Ö Drei, protože jsme tam tehdy ve Villachu vyhráli jejich cenu s písní V slepých uličkách a její anglickou verzi pak hráli.

Jaké máte plány do budoucna, co chystáte na příští rok?
Jak jsem říkal, 18. 7. nám vyšlo v Německu album, které jim teď chci pomoct propagovat. Mám jedno překvapení, které souvisí s Modusem a s Marikou. V září chystám nějaká další vystoupení, v prosinci vyjde nový klip. Na rok 2009 chci vydat nové album. Takže, aby to nebyla nějaká panika, tak letos musím připravit všechny písně. Dělal jsem na něj už něco letos na Mallorce, pár dní budu v Londýně, takže, až se vrátím, musím skládat.

Když tak koncertujete, je rozdíl ve vystoupení v Česku a na Slovensku?
Řekl bych, že je to skoro stejné. Na Slovensku znají možná víc mých „zašitých“ písniček a celkově jich znají víc. V tom přijetí není tak velký rozdíl. Když vystupujeme tady v Kojetíně nebo na náměstí v Žilině, tak je to vlastně stejné.

Pane Žbirko, ještě jednou dík za vystoupení a ať se Vám daří.
 

Otázky a foto: Jiří Šírek