Galerie rodáků
Jan Sázel (1898 - 1968) - akademický malíř

Akademický malíř Jan Sázel se narodil 8. května 1898 v Kojetíně v rodině pekaře a bylo mu předurčeno pokračovat v rodinné tradici. Na přání rodičů se vyučil pekařem. Patřil ke generaci poznamenané první světovou válkou. V roce 1916 ho válečné události zavály na italskou frontu, kde se také dočkal konce války. První světová válka znamenala drsný zásah do jeho života a životní deziluzi. Válka ho nejen vytrhla z jeho domovského zakořenění, ale také vyvolala palčivou nenávist k prolévání krve, proti lidským jatkám nehodným člověka.

Teprve jako třiadvacetiletý se dostává k naplnění své životní volby stát se umělcem. Od roku 1921 nastupuje na soukromou krajinářskou školu profesora Engelmüllera a v roce 1923 byl přijat Akademii výtvarných umění v Praze, do ateliéru profesora Jakuba Obrovského, pozoruhodné osobnosti české kultury. Podněty získané při studiu nepřebírá mechanicky do své tvorby, ale transformuje je a bere jen ty, které odpovídají jeho naturelu.

Po ukončení studia na akademii se vrací v roce 1929 natrvalo do Kojetína a rozvíjí zde svou uměleckou tvorbu.

V letech 1936-1945 byl členem Spolku výtvarných umělců Aleš v Brně. Od roku 1948 až do své smrti v roce 1968 byl členem Svazu československých výtvarných umělců. Za fašistické okupace byl nasazen na nucené práce jako lesní dělník. Zdravotní problémy jej sice zprostily této povinnosti, zároveň mu však zkomplikovaly jeho krajinářskou tvorbu. Motto jeho života: "S bolestmi po světě" se naplňuje i v dalším období po roce 1948 a provází ho vlastně až do smrti. Jeho přísná apolitičnost, pacifismus a kosmopolitismus, to byly hodnoty, které nový režim neuznával a hodnotil jej negativně. Jeho tvorba nebyla doceňována, jako umělec byl přezírán.

Jaký odkaz nám tedy zanechal tento nevšední umělec? Je to především jeho odpovědnost k životu a k umění, láska k rodnému kraji a k jeho lidu. Sázel patří mezi ty umělce, kteří navázali na realistické tradice českého malířství. Známé jsou jeho krajinomalby s motivy Kojetína. Vybírá ty motivy, které důvěrně zná. Jeho krajiny mají baladistický ráz, jsou romanticky laděné nebo impresionisticky prosvětlené (např. Mlýnský rybník, Vrby u Uhřičic, Na kraji města).

Sázelovy portréty jsou kompozičně klidné a vyvážené (Syn, Moje maminka a další). Zátiší jsou komponována klasicky, náměty jsou prosté - ovoce, které dozrává v zahradách Hané. Umělec hledá řád prostých věcí, které povyšuje na symboly země, do oslavy lidské práce (např. Zátiší s česnekem a cibulí, Zátiší s ovocem, Zátiší s broskvemi).

Akademický malíř Jan Sázel našel smysl svého života v malířství. Zemřel po dlouhé a těžké nemoci 3. května 1968.

V roce 1998 byla v budově Sokolovny v Kojetíně uspořádána výstava autorových děl.

<< Zpět do seznamu rodáků