Galerie rodáků
Kojetínští Židé

22. června 1942, se uzavřela jedna významná kapitola dějin města Kojetína. Na základě zločinných norimberských zákonů z roku 1935 byla také v našem městě vykořeněna ze svého staletého domova výrazná národnostní menšina. Tohoto dne bylo na kojetínské nádraží shromážděno 58 židovských spoluobčanů (mezi nimi bylo 12 dětí, nejmladšímu byly 4 měsíce) a 17 židovských souvěrců z okolních obcí. Odjeli do Olomouce a odtud do Terezína. Někteří pak ihned, jiní později, byli převezeni do koncentračních táborů Osvětim, Treblinka, Bierkenau, Minsk. Zde se odvíjely smutné osudy našich židovských spoluobčanů.

V roce 1992 při vzpomínce 50. výročí odvlečení kojetínských Židů do koncentračních táborů byla na budově bývalé synagogy odhalena pamětní deska, připomínající nejen tuto smutnou událost, ale i to, že Židé v těchto místech po staletí bydleli. (Příchod Židů do Kojetína je kladen k roku 1454).

Odhalení pamětní desky a smuteční tryzny se zúčastnili zástupci židovských náboženských obcí z Olomouce, Prostějova, Prahy, Bratislavy a také anglického města Maidenhead. Ti se totiž při pátrání po původu své Tóry dostali až k nám do Kojetína. (Němečtí fašisté totiž během druhé světové války soustředili židovské kulturní a kultovní památky v Praze. Po válce je chtěli vystavovat v muzeu "mrtvých lidí". V roce 1964 se některé svitky Tóry dostaly do Anglie, kde byly uloženy ve Westminsterské synagoze a postupně přidělovány do nových židovských komunit. Dne 8. dubna 1979 byl kojetínský svitek přidělen do Maidenhead a je pravidelně používán.)

Zástupci židovské komunity z Maidenhead poprvé navštívili město Kojetín v roce 1989 a slíbili, že příště jich přijede více. Svůj slib splnili. V roce 1992 přijela skupina 23 osob a nejmladší účastnice měla dva měsíce.

Při smuteční tryzně opět po padesáti letech zazněly v prostorách bývalé synagogy rabínské modlitby a židovské smuteční žalmy.

V roce 1995, při oslavách padesátého výročí ukončení druhé světové války, byla tato pamětní deska doplněna jmenným seznamem všech kojetínských židovských spoluobčanů. Jsou uvedeny i koncentrační tábory, ve kterých zahynuli.

Odhalením pamětních desek nejenže jsme splatili dluh našim židovským spoluobčanům, ale také jsme navázali onu zpřetrhanou niť sounáležitosti s těmi, kteří zde kdysi měli domov.

Židovské osídlení v Kojetíně připomíná několik významných památek. Budova bývalé synagogy (nyní sbor církve československé husitské), jejíž nejstarší část pochází z poloviny 15. století. Kolem roku 1614 byl objekt renovován, zcela rekonstruován po požáru v roce 1714. Poslední oprava před druhou světovou válkou byla v roce 1936. Po opravě v roce 1953 byla synagoga předána do užívání církve československo husitské. Významnou památkou náboženskou, kulturní i historickou je bývalý židovský hřbitov v Olomoucké ulici, jehož vznik je kladen před rok 1574. Byl užíván až do zániku židovské komunity v Kojetíně. Poslední pohřeb zde byl v roce 1942. Na hřbitově je pochována řada významných představitelů kojetínské židovské obce.

Mezi kojetínskými židovskými rabíny vyniklo několik významných osobností. Nejvýznamnějším rabínem v Kojetíně byl Jakob Michael Brüll (1812-1889), činný v kulturní oblasti a oblíbený všemi občany své doby. Na kojetínské židovské škole vyučoval Jindřich Böhm, vzdělaný pedagog. V Kojetíně prožili své mládí PhDr. Nehemias (Nahum) Brüll a PhDr. Adolf (Elchanan) Brüll, synové rabína J. M. Brülla, vědečtí pracovníci v oboru judaistiky a dějin kojetínské židovské pospolitosti a PhDr. David Kaufmann, člen prvního profesorského sboru rabínského semináře v Budapešti. V letech 1903-1906 působil v Kojetíně PhDr. Richard Feder, pozdější oblastní moravský rabín a vrchní rabín Československé republiky.

Židovský hřbitov - "zahrada mrtvých! - je každoročně navštěvován potomky zemřelých ze všech koutů světa. Hledání kořenů a úcta k předkům jim tak káže. Chovejme se proto i my k tomuto místu pietně a nedopusťme jeho devastaci!

Zamýšlíme-li se nad odkazem umučených spoluobčanů pro generace současné i budoucí musíme konstatovat, že se nejedná o nic většího, ani o nim menšího než o myšlenky lásky a pravdy, tolerance a empatie, přecházející z minulosti do současnosti a do budoucnosti.

<< Zpět do seznamu rodáků